Předkrm Jana Merty

"Myslel jsem si, že v šedesáti by se měl malíř konečně probudit ze snů a něco pořádného namalovat. Před čtyřmi lety jsem začal do sebe uzavřeným Husitou a plánoval jsem, že budu pokračovat malbami s jistými odkazy k dějinám. Dlouho jsem maloval, nebo spíš nemaloval, a nefungovalo to. Obrazy na připravených plátnech (většinou stejného, pro mě menšího formátu) se začaly chovat po svém. Donutily mě, abych se přestal bát až dětské jednoduchosti a různé míry jímavosti. Nedovolovaly ovšem slevit z nároku na přesnost a musel jsem hledat to, s čím rezonují uvnitř mého já. Obrazy mně vždycky dávaly zabrat. A je to s nimi čím dál těžší. Už si nemyslím, že je vůbec možné, aby se malíř odstřihl od svých snů, ať po šedesátce nebo dřív nebo později. A sám jsem velmi zvědav, jak se tato sousta poskládají do Předkrmu a co přijde po něm."

Jan Merta, 24. února 2016